S kaktusy jsem začal již na základní škole někdy v šesté třídě. Tenkrát, někdy v roce 1976 jsem se zastavil na výstavě, která se konala ještě ve "starých" Čelákovicích tuším že ve statku "U Tomečků" a odnesl jsem si s sebou počátek celoživotní záliby v podobě jedné Opuncie, Echinopsis a nějaké Rebutie. Pak následovala různá období a fáze více či méně se shodující s popisy postupného vývoje kaktusáře, známé všem z různé literatury. Přes "okýnkáře" jsem přešel v novém bytě u rodičů ke stavbě balkónového skleníčku, následně pařeniště na zahradě, potom pařeniště a pulty na nohách až po současný stav - skleník. Původně se mělo jednat o takový přítulný skleníček asi 3x4 metry, ale skončilo to stavbou 3,5x12 metrů i s kotelnou. To se již psal rok 1988. Mezitím jsem stačil spoustu rostlin uvařit, utopit, usušit apod. Dnes svých výpadků a mnohdy i liknavosti nebo časové zaneprázdněnosti mohu pouze litovat, ale mnohé letité, skutečně krásné sbírkové rostliny to už nevrátí.
Skleník, to už je ale jiná káva... dá se rozšířit výběr rostlin, při správném zimování je navíc vše pod kontrolou. A tak jsem se někdy po devadesátém roce ponořil do fáze II., která již věřím má konstantní trvání. Většina rostlin v mé sbírce pochází z vlastních výsevů, to je moje oblíbená činnost. Za další exempláře vděčím přátelům a známým, především bratřím Červinkovým a potom svému prastrýci Zdeňku Vrabcovi z České Lípy, kam jsem již jako malý kluk hrozně rád jezdil. Tady určitě už tenkrát vznikl prvotní impulz mého částečného zaměření na rody Echinocereus a Notocactus. Mnoho těch nejtrvalejších rostlin mám právě odsud a přežily všechny mé výpadky. Troufám si tvrdit, že mám dnes oproti ostatním přátelům jednu naprosto nestandardní vlastnost: mám zatím nadbytek místa ve skleníku! (bohužel, to už dávno neplatí). Skleník se zaplnil až neuvěřitelně rychle a v době, kdy se píše rok 2007 už mám po zahradě různé další přístřešky a domečky pro kaktusy.
Jak ten čas ale letí. Popis musím tedy aktualizovat a upravit. Rok 2009 znamenal, i když tomu sám nemohu věřit, že původní skleník má za sebou již 20 let provozu! Amatérská stavba taky podle toho vypadala: konstrukce rezavá, tmel na mnohých místech vydrolený, na mnoha místech zatéká, v zimě se o tepelné izolaci nedá ani mluvit. Takže místo složitých, zdlouhavých a nákladných oprav přikračuji k razantnímu řešení. V březnu beru do ruky flexu a celá původní konstrukce je bez milosti rozřezána na kusy. Celý zbytek roku pak střídám různá řemesla tak, aby na konci roku stálo zbrusu nové, moderní a unikátní dílo. Ve fotoseriálu snad přidám co nejdříve nějaké obrázky, jak to všechno probíhalo a jak to vypadá. Ovšem nedostatek místa jsem tím stejně nevyřešil.