Zaregistrovat se  |  Přihlásit se
 
Projekt sázení zimovzdorných kaktusů Minimalizovat

Čelákovičtí kaktusáři – projekt „Dálnice D11“ úspěšně pokračuje.

Kromě mnoha ostatních aktivit standardní kaktusářské klubové činnosti, jako jsou schůze, přednášky či zájezdy, má naše čelákovická organizace jednu celorepublikovou specialitu, a tou je realizace venkovní výsadby zimovzdorných kaktusů na dálničním svahu. Záměrně zde neuvádím označení do „volné“ přírody, protože takové počínání není v souladu s našimi předpisy. A tak jsme se letos již potřetí organizovaně sešli, abychom výsadbu doplnili či obohatili o další vybrané druhy. O tomto projektu vám přinášíme následující článek. Krátký report z akce a kompletní fotodokumentaci naleznete zde na našem klubovém webu v sekci Akce klubu 2012.

Popis lokality a geologie.
Než se dostaneme k akci samotné, bude na místě zde trochu bilancovat a čtenáře by mohlo myslím zajímat, jak si zde původní a již před mnoha lety vysazené rostliny vedou. Také těm, kteří o projektu čtou poprvé, poskytneme informace nejen o současném stavu, ale i o historii. Lokalitu tvoří jižní svah dálničního tahu D11 z Prahy na Hradec Králové, kde bylo při stavbě opomenuto navézt vrstvu úrodnější ornice a zůstal zde tak zcela holý odkryv spodních vrstev.
Geologicky se jedná o útvar Středolabské tabule, která je tvořena výhradně usazeninami křídového moře po variské orogenezi. Jsou zde uloženy pískovce, slínovce a opuky s charakteristickým výskytem plošin, kotlin, mírných pahorkatin a především říčních teras a vátých písků. Konkrétně osázená lokalita je utvořena ostrůvkem nezpevněného, písčito-štěrkového sedimentu, vklíněného do okolní jednotky písčitých slínovců až spongilitických jílovců obsahujících silicifikované opuky turonského stáří. Volně přeloženo do jazyka kaktusáře by se místní složení dalo přirovnat k velmi chudému, téměř čistě minerálnímu substrátu blížícího se svojí podobou směsi jemné opuky, hrubého písku a drobného štěrku, tedy v podstatě ideální složení pro pěstování zimovzdorných. K našemu štěstí, tedy spíš ke štěstí tohoto místa, byl z protějšího svahu zasahující hlinito-písčitý sediment přetnut a stržen právě stavbou dálnice, která se v tomto místě zařezává do okolního terénu v hloubce přibližně 8 metrů. Právě tento zářez vytváří s velmi chudého a ornicí nepokrytého jižního svahu jediné ideální místo.
Za dlouhá léta se na tomto svahu až na drobné výjimky nevyskytuje téměř žádná jiná, ani náletová vegetace. Horní část svahu je v délce přibližně sto metrů osázena Borovicí černou (Pinus nigra). Původní osázené stromečky mají dnes již výšku jednotek metrů a chrání dokonale svah ze severní strany. Kromě občasných drobných keříků Růže šípkové (Rosa canina) a dvou druhů stepní suchomilné trávy se zde žádná další vegetace nevyskytuje.

Výsadba opuncií na svahu dálnice v devadesátých letech. Na snímku jedny z prvních rostlin v ještě poměrně hustém porostu trávy (dnes se zde již téměř nevyskytuje) Foto: Pavel Hošek.

Historie lokality.
První organizovaná výsadba kaktusů zde proběhla v roce 1991. Mnohé rostliny z této první výsadby zde stále rostou a mnohé i pěkně prospívají. Nejstarší trsy opuncií se v prvních letních měsících probudí do kvetoucí krásy mnoha barev. V dalších letech zde proběhly dvě organizované výsadby většího rozsahu. Mezitím zde ovšem naši členové i někteří další kaktusáři vysadili některé své přebytky z pěstování, jiní si zde naopak občas nějakou tu odnož odloupli, což při rozumném rozsahu počínání a chování na této lokalitě nikomu nezazlíváme. V poslední době jsme ale zaznamenali i stopy po rýči a jasném vyrytí několika vzrostlejších letitých exemplářů. Takový zásah nás pochopitelně nepotěšil a skutečné pěstitele opravdu zamrzí. Věřme tomu, že šlo pouze o ojedinělý případ.
 

Dle počasí se koncem květně nebo počátkem června rozkvétá svah dálnice mnoha květy. Nejstarší trsy mají i desítky květů. Opuntia erinacea ssp. Utahensis. Foto: Karel Vyšata.

 

Dnes, po více jak 25 letech od první výsadby se lze poučit a sledovat, kolik času takto přímo vysazené rostliny potřebují ke svému růstu, jak v takovém prostředí vypadají a zdali jsou schopné samostatné reprodukce. A věřte, že tzv. volná kultura provozovaná pěstiteli v našich zahrádkách je z tohoto pohledu velmi rozdílná. Zde na svahu rostliny opravdu nikdo nikdy nepřihnojí, nikdo je proti dlouho trvajícímu dešti nezakryje a v zimě jim nikdo nepřitopí. Ani trochu. Jde tedy o podmínky, kdy jsou rostliny skutečně vystaveny vlivům počasí v našich podmínkách naplno.

Kvetoucí Opuntia phaeacantha v. major žlutá forma, snímek z roku 2008 na svahu dálnice . Foto: Karel Vyšata.

Kvetoucí Opuntia phaeacantha v. major žlutá forma, snímek z roku 2008 na svahu dálnice . Foto: Karel Vyšata.


Současný stav lokality

Dnes je na svahu v délce přibližně 200 metrů a výšce okolo 15 metrů nasázeno mnoho stovek rostlin rodu Opuntia a Cylindropuntia. Nedá se s přesností určit jejich počet, snad by se dal pouze hrubě odhadnout. Jen při naší poslední akci, která proběhla teď v srpnu tohoto roku (2012), jsme na svah dosadili bezmála 2000 článků Opuntia a více jak 20 beden dalších zimovzdorných sukulentů (bedna čítá přibližně 30 ks kontejnerů 10x10 cm), tedy nějakých 600 rostlin. Při sázení jsme také provedli detailní pozorování stávající vegetace i mnohé výzkumy a měření. Úspěšnost růstu zde garantuje naprostá absence těžkých humózních složí. Na svahu se organické materiály vyskytují pouze v podobě listí po opadu šípkových keříků, jehličí spadaného z borovic a případně odumřelých drobných plevelů. Směs na svahu zajišťuje právě díky pískovcům a zvětralé opuce velmi rychlé odvedení vody po dešti. Většina steče po povrchu a část, která se vsákne, velmi rychle pronikne až do spodních vrstev a povrch tedy nezůstává zamokřený. Zdárnému odtoku z povrchu pochopitelně velmi napomáhá příkrý sklon. Při pozorování stavu a růstu rostlin jsme se shodli na tom, že ty, které jsou výše na svahu a dnes je zcela nebo z velké části zakrývá silná vrstva jehličí prospívají lépe. Pravděpodobně to je v důsledku vyšší vlhkosti substrátu, která pod touto vrstvou vydrží přeci jenom déle než ve spodní partii svahu a poskytuje tak rostlinám možnost se řádně napít. Při zkušebním vyrytí jedné menší opuncie níže na svahu jsme zjistili, že má oproti velikosti těla neobyčejně vyvinutý kořenový systém. Posoudit to je možné na fotografii.

Práce na svahu. Poslední obnovení výsadby proběhlo v srpnu letošního roku 2012 a bylo zde dosázeno více jak 2000 zimovzdorných kaktusů a sukulentních rostlin.
Foto: Petr Trafina.


Další poznatek v pozorování růstu byl zaznamenán u rostlin, které byly z části zakryty menšími šípkovými keříky. Šípek zde opravdu žádného bujného vzrůstu nedosahuje a keříky zůstávají i po letech ve výšce okolo půl metru. Opuncie kryté tímto keříkem vykazují lepší vitalitu, svěží články, hezky vybarvené trny, pravidelné přírůstky a dobrá násada květů. To by dokazovalo, že nekryté rostliny na svahu mají podmínky k růstu na pokryji únosnosti a nedostává se jim přísunu vláhy ani minimum živin.
Lokalita také poskytuje studijní prostředí mnohým návštěvám, které hostujeme. Navštívilo ji už mnoho významných českých i zahraničních pěstitelů a byli vždy tímto projektem velmi překvapeni. Obvykle strávili na svahu fotografováním a pozorováním mnoho času. Věříme, že projekt bude nadále úspěšně pokračovat, a že ze strany veřejnosti či ostatních kaktusářů nebude docházet k neúměrnému rabování rostlin.

Jeden ze starších trsů Opuntia polyacantha ssp. polyacantha na svahu v roce 2012. V horní části jsou kaktusy většinou skryty pod vrstvou jehličí z vysázených borovic.
Foto: Petr Trafina.


Na tomto místě je také třeba revidovat některé oficiálně publikované informace a případně je uvést na pravou míru, protože mnohé z nich jsou velmi matoucí a nezakládají se na skutečnostech. V první řadě to je vydání informace v časopise „Vesmír“, kde se mylně uvádí, že opuková zemina sem byla navezena, a že je hojně splavována dešťovou vodou. Správná interpretace zní, že se jedná o původní výchoz vrstvy vzniklý odkryvem a nejde tedy o navážku. V souvislosti s tím, že je zde vrstva opuky uložena pod sklonem přibližně 70° nedochází k žádnému splavování a podklad je poměrně velmi stabilní. Druhou publikací, kde jsou uvedeny značně nepřesné informace je kniha „Zimovzdorné kaktusy v našich zahradách“, nakladatelství Grada v edici Česká zahrada, autor Tomáš Bíba. Zde se uvádí, že záměr této výsadby byl vyzkoušet kaktusy pro velmi svažité půdy s vysokým obsahem solí a pokusit se zabránit vbíhání zvěře na dálnici. (str. 10 odstavec dole) Dále je v následující větě uvedeno tvrzení, že výsadba proběhla jako pokus Pražské botanické zahrady v Troji (PBZ) a byla vyhodnocena jako neúspěšná. Na následující stránce dále autor pokračuje tvrzením, že se výsadba postupně přeměnila ve zplanělý porost velmi připomínající porosty kaktusů v jejich domovině. Nedokážeme posoudit, kolik těch zplanělých porostů autor viděl, ale nám to tak rozhodně za 20 let pozorování nepřipadá. Věta o tom, že rostliny jsou v perfektním stavu je věcí názoru co za perfektní stav považujeme, ovšem závěr odstavce je opět naprosto matoucí „dokonce se tu nachází i mnoho semenáčků, což je potvrzením velké adaptability opuncií“. Adaptabilitu rostlin asi vyvracet nelze, ovšem semenáčky se zde téměř nevyskytují. Alespoň jsme je při průběžných pozorováních nezaznamenali a pokud ano, tak rozhodně ne v rozsahu, který by odpovídal autorově definici „mnoho“, což vyvolá ve čtenářích nutně domněnku, že se zde brodí semenáčky jako ve výsevní nádobě. Rádi bychom tedy uvedli věci na pravou míru, protože zde bylo v několika málo větách vytvořeno poměrně velké množství literárního smogu.

  1. záměrem této výsadby rozhodně nebyl pokus zabránit vbíhání zvěře na dálnici. Předpokládám, že mnohým z vás při této představě jistě vykreslí potutelný úsměv na tváři. Dále zde nejsou žádné půdy s vysokým obsahem solí, ale horniny odborně popsané v odstavci Popis lokality a geologie.
  2. nešlo o žádný pokus PBZ ani v něm žádným způsobem tato organizace nefiguruje. Jedná se výlučně o aktivitu KK Čelákovice a dalších spřízněných přátel a akci jsme také tím pádem nikdy nevyhodnotili jako neúspěšnou, spíše naopak.
  3. výsadba se rozhodně v žádný zplanělý porost nepřeměnila, rostliny zde spíše bojují o holý život a jejich poměr je spíše mírně klesající. Rozhodně se k porostům v jejich domovině nedají přirovnat ani náhodou, tedy co do velikosti a rozsahu porostu.
  4. semenáčky jsou zde opravdu záležitostí velmi vzácnou, spíše se zde nevyskytují. Rozhodně je tvrzení o tom, že se jich zde vyskytuje mnoho zcela nepřiměřené.

Velmi nás mrzí, když jsou v oficiálních publikacích uváděny zcela nepřesné, nepravdivé a matoucí informace, protože tyto mohou být dále převzaty dalšími autory do citací a především matou odbornou veřejnost a pěstitele. Považovali jsme tedy za více jak vhodné tyto nepřesnosti objasnit a poskytnout čtenářům správné informace.

Budoucnost rostlin a lokality
Jak už bylo uvedeno, je tento projekt jakýmsi unikátem naší organizace a dnes má díky naší vytrvalosti také svoji historii. Lokalitu lze z pohledu pěstitelů i badatelů považovat za výborné studijní prostředí a studnici zkušeností tvrdě ověřených přírodou. Záměrně zde nepíšu ověřených praxí, protože zásahy ze strany člověka zde prakticky nejsou. Také jsme patřičně pyšní na to, že se skutečně svým rozsahem jedná o největší volnou osázenou plochu kaktusů sukulentů v mrznoucí Evropě a tuto prestiž bychom chtěli udržet i nadále. Opět se po nějaké době tedy vypravíme na vlastní náklady doplnit či rozšířit tuto plochu. Doufáme, že negativních případů a nevhodného chování na této unikátní lokalitě bude co nejméně, aby nás v našem počínání zbytečně neodrazovaly. Jsme ochotni vám také poskytnout veškeré další informace, zodpovědět dotazy a přinášet vám prostřednictvím našeho klubového webu i fotografie z různých období. Zdali bude či nebude seznam rostlin na lokalitě rozšiřován o další, mnohem zajímavější rody a druhy rostlin, záleží i na vás. Kompletní fotogalerii a další informace naleznete zde na našem klubovém webu KK Čelákovice v sekci "Akce klubu 2012".  

Členové KK Čelákovice a jejich hosté při výsadbě na svahu u dálnice D11 v srpnu 2012. Foto: Petr Trafina a Vít Zavadil.

 

    
Copyright 2008 by Wurm7   |  Prohlášení o soukromí  |  Podmínky používání   Designed By P.Trafina (c)2008